Při stěhování za vysokou školou řeší mnoho studentů těžké dilema při výběru toho pravého typu studentského bydlení. A jelikož většina vysokoškoláků v době svých studií neoplývá pravidelným a dostatečně vysokým příjmem, který by jim dovoloval luxus v podobě vlastního nebo alespoň pro sebe pronajatého bytu, je toto dilema především ve volbě mezi sdíleným podnájmem či „starou dobrou“ kolejí.
Z finančního hlediska vychází jako vítěz studentská kolej. Měsíční poplatek za bydlení je zde logicky o něco nižší než klasický nájem (samozřejmě to záleží na mnoha faktorech – lokalita, stav bytu, kolik se Vás o daný byt/pokoj dělí, etc.), odpadá nutnost hradit pronajímateli předem kauci, či dokonce provizi realitní kanceláři. V porovnání s pronajatým bytem na koleji též odpadají zálohy za energie, stočné a poplatky za telekomunikační služby (pěvně věřím, že dnes již snad všechna kolejní zařízení v ČR disponují vysokorychlostním internetovým připojením, které je pro studenty bezplatné).
Kolej může poskytovat více klidu pro studium, což ovšem nemusí být pravidlem, pokud např. sdílíte pokoj s vrstevníky, kteří si libují ve výrazných zvukových projevech, hlasitém poslechu taneční hudby nebo konzumaci alkoholu či jiných lehkých drog (to, že je to na kolejích zakázané přeci neznamená, že se to tam neději, ba naopak). Také zde odpadá nutnost jakékoliv údržby – v případě, že něco nefunguje, spolehlivá kolejní správa dovede většinou vše velmi promptně napravit. Pokud něco přestane fungovat v pronajatém bytě, jste často odkázáni na dobrou vůli pronajímatele, popřípadě na vlastní opravářské dovednosti.
To, co někdo považuje za blahodárný klid, jinému může připadat jako nudné ticho. A tak ti „divočejší“ z nás, kteří nechtějí být svazováni kolejním řádem a chtějí studentský život zakusit ve svobodnějším duchu a se vším všudy co k němu patří, navíc obklopeni v ideálním případě svými dobrými kamarády, volí sdílený podnájem ve studentském bytě. Zde odpadá povinnost dodržovat včasný večerní návrat, též odpadá povinnost legitimovat se při průchodu na vrátnici, a pokud se rozhodnete, že u Vás necháte někoho přespat, nemusíte ji propašovávat mimo zrak všetečné paní vrátné. Největší výhodou a zároveň i často problémem je, že ve studentském bytě platí právě takový řád, jaký si mezi sebou nastolí jeho obyvatelé. Doporučuji tedy zásadně zvážit osazenstvo tak, aby jednotlivý spolubydlící nebyli vzájemně „společensky nekompatibilní“, vyvarujete se mnoha iritujícím situacím, které ze zprvu takřka idylického spolubydlení mohou učinit opravdové peklo.
Jak vidno, oba způsoby studentského bydlení mají svá pro i proti. To, co je pro jednoho jasnou devízou, nemusí nutně vyhovovat druhému. Nedá se tak jednoznačně odpovědět na otázku, která z těchto dvou cest je lepší či horší. Nechť si tedy každý vybere dle svého uvážení, nátury a finančních možností.